Fotografie umí zastavit čas.
Zachytí skutečnost v jednom krátkém okamžiku
a zachová ji na mnoho let jako vzpomínku.
Fotil můj táta i jeho táta. Já jsem v sobě nadšení pro fotografování objevila s prvními pokusy zachytit digitálním kompaktem momenty života svých dětí. Prostě jsem cvakala a cvakala.. Fotografování mě okouzlilo natolik, že jsem v srpnu a září 2006 absolvovala dvoudenní kurz "Základy fotografie" u IDIFu (Institut digitální fotografie) v Praze.
V říjnu 2007 jsme s kamarádkou Luckou zabloudily do Městské knihovny v Sedlčanech na „Setkávání nad fotografiemi“. Od „Setkávání“ byl jen krůček k fotografickým kurzům, které vedl Kamil Novotný a následně k Fotoškoličce, kterou vyučoval Ladislav Havel. Kamil mi pomohl pochopit základy fotografie, Láďa mi ukázal fotografické „vidění“. Kvůli Fotoškoličce jsem si v únoru 2008 koupila digitální zrcadlovku Nikon D40, od Vánoc 2013 mám Nikon D5100. Nebudu Vás unavovat výčtem mé fotografické výbavy, moc jí není a stejně si nepamatuju jména, typy ani čísla. Ale fotobatoh mi vyhovuje moc. :-)
V létě 2008 jsme se vzniklou partou zkušených i začínajících fotografů založili fotoklub „FotoFlegmatici Sedlčany“ a mě fotografování začalo bavit ještě víc.. Druhý seminář u IDIFu "Kouzlo černobílé fotografie" jsem absolvovala v srpnu 2009 a utvrdila se v tom, jakou cestou se chci dát..
Svému fotografování říkám „ženské intuitivní“. Technice moc nerozumím, úpravy v PC mě nebaví, fotka mě buď osloví nebo ne. Tíhnu k černobílé fotografii a portrétům. Snažím se zvěčnit lidskou tvář takovou, jaká ve skutečnosti je – bez retuší, přirozenou a přitom krásnou. Pokouším se zachytit emoce a atmosféru okamžiku. Nemám velké ambice. I když vlastně ano. Chtěla bych fotografovat tak, aby moje fotografie měly duši, a to není zase tak málo..
Zuzana
